Obsah
Máte sledování videí na sociálních sítích jako formu odpočinku? Krátká a rychlá videa se střídají jedno za druhým a najednou je hodina pryč. Říkáte si, že po dalším videu skončíte, ale nejde to. Fenomén zvaný brainrot, co se při tom děje s pozorností a proč je tak těžké přestat?
Brainrot, volně přeloženo jako hnijící mozek, dnes rezonuje společností. Co se ale při bezmyšlenkovitém scrollování děje? Tím se zabýval i Jiří Burýšek z kanálu Jirka vysvětluje věci. Navštívil Národní ústav duševního zdraví, kde ho vědci podrobili měření pomocí EEG a sledování pohybu očí.
Ten ukázal, že při sledování krátkých videí oči neustále těkají. Každý střih nutí mozek okamžitě zpracovávat novou informaci. Místo soustředění tak přecházíme do režimu pasivní konzumace, kdy jen reagujeme na to, co se objeví na obrazovce.
Co mozek vyčerpává víc?
Na první pohled mohou krátká videa působit jako nenáročná forma odpočinku, podobně jako sledování televize. Jenže při sledování filmu se mozek soustředí na souvislý děj a udržuje pozornost v jednom směru. Naproti tomu krátká videa vyžadují neustálé přepínání mezi různými tématy, emocemi i vizuálními podněty. Z hlediska kognitivní zátěže tak může být dvacet minut scrollování náročnější než celý film. Zásadní bylo i srovnání s četbou odborného textu. Měření ukázalo, že sociální sítě představují mnohem větší zátěž.
Dopaminová past
Klíčovou roli hraje dopaminová smyčka, tedy cyklus očekávání odměny. Mozek je neustále nucen přepínat mezi podněty, což ho vyčerpává. Zároveň ale s každým dalším videem dostává nové informace, za což nás evolučně „odměňuje“, protože má pocit, že se učíme něco nového. Každé video přináší malou dávku dopaminu, která nás motivuje pokračovat. Tento mechanismus je podobný tomu, který funguje u hazardu, nikdy nevíte, které video bude to zajímavé, a právě to vás drží v aplikaci.
I proto je po delší době strávené na sociálních sítích tak obtížné vrátit se ke čtení nebo hluboké práci. Tam totiž nedochází k okamžité odměně, vyžaduje to čas a soustředění.
Mozek si postupně zvyká na rychlé stimuly a pomalejší aktivity mu pak připadají méně atraktivní.
Společnost Meta čelí žalobám, podle nichž si byla vědoma návykovosti svých platforem a záměrně navrhovala mechanismy tak, aby maximalizovaly čas strávený v aplikaci. Ukazuje se navíc, že ani nástroje jako rodičovské kontroly nejsou v boji proti algoritmickému tlaku plně efektivní. Algoritmy jsou totiž navržené tak, aby se přizpůsobovaly chování uživatele a udržely jeho pozornost co nejdéle.
Zajímavým protitrendem, který sílí u generace Z, je digitální detox. Na sítích se objevují tisíce příspěvků, kde uživatelé sdílejí svou zkušenost s vědomým odpojením. U části z nich to vede až k radikálnímu řešení, a to návratu k tlačítkovým telefonům. Cílem není technologie démonizovat, ale eliminovat neustálé rozptylování a převzít kontrolu nad vlastním časem i pozorností.
O digitálním detoxu jsem psali v předchozím článku.
Máte pocit, že jen chvíli scrollujete? Zkuste si to ověřit. Většina telefonů dnes ukazuje přesný čas strávený na mobilu. Stačí se podívat do nastavení (Digitální rovnováha nebo Čas u obrazovky).
Možná zjistíte, že na sociálních sítích trávíte víc času, než byste chtěli. A právě to může být signál, že jste se dostali do dopaminové smyčky, která vás nutí zůstávat online.
Ještě než odložíte telefon, vyberte si tarif podle sebe, ne podle algoritmu.